Ráno jsme začali klasicky snídaní, tentokrát v Alacati Muhallebicisi, kde je nádherné a příjemné posezení. Já si dávám výborné gozleme a opět svou porci nemohu dojíst. Jídlo bylo obrovské a doporučuji vám ho spíš k obědu. Menu ale mají bohaté, samozřejmě nabízejí různé turecké snídaně, omelety a kdoví co ještě. Můžete si také libovolně namixovat vlastní snídani (např. sýr, k tomu zeleninu, šunku, oříšky, cokoliv :)). Hakan si dal menemen, což chutná dost podobně, jako naše lečo, jen je to o dost víc vajíčkové. V podstatě míchaná vajíčka se zeleninou. Jídlo jsme oba zapíjeli tureckým čajem.
Po snídani se jdeme projít, aby nám aspoň trochu slehlo a už kolem třetí jdeme zpátky na hotel, připravovat se na svatbu Hakanova kamaráda. Musím říct, že jsem se docela těšila. Přeci jen, zažít tureckou (nebo jakoukoliv jinou, než českou) svatbu je zážitek, který se vám jen málokdy poštěstí. Až do téhle svatby jsem nechápala, proč lidé na svatbách brečí. Ale tady mě to tolik dojalo, že jsem měla co dělat, abych se taky nerozbrečela. Bylo to totiž jednoduše nádherné 🙂 I několik dní po svatbě jsem se nemohla přestat dívat na videa a fotky, pouštěla jsem si je pořád a pořád dokola. Tak moc se mi to líbilo. Nevěstě to moc slušelo a celkově to bylo strašně fajn 🙂
Po fotce s novomanželi jedeme zpátky do hotelu, takže jsme bohužel zmeškali dort a pozdější veselku. Ale jelikož byl v té oblasti na další den naplánovaný protestní pochod, museli jsme odjet co nejdříve, aby nám nezavřeli cestu.
Zašli jsme na noční sváču a spát.
Další den ráno jdeme na snídani do Saray Muhallebicisi. V Istanbulu je moc fajn, že můžete snídat téměř v jakoukoliv hodinu, a tak nemusíte spěchat, abyste to stihli (v lepším případě) do 12. Jelikož máme chuť na něco lehčího, objednáváme si oba menemen (to, co měl Hakan předchozí den). Já si dávám klasické menemen, čili jen vajíčka se zeleninou, Hakan si to dal s tureckou klobásou. Menemen je velmi snadné na přípravu a pokud ho chcete vyzkoušet doma, Panda už dal blog recept. Stačí kliknout zde.
Po snídani se chvíli procházíme a máme sraz s Hakanovým kamarádem. Na oběd vyrážíme do Big Chefs, což je jedno z mých oblíbených míst. Kromě toho, že výborně vaří, mají v nabídce i bazalkový ayran. A protože ten já prostě miluji, vypila jsem k jídlu dva. Což byla zásadní chyba, následující hodinu jsem umírala 😀 No nevadí, ponaučení pro příště, že víc než jednu sklenici ayranu k obědu prostě nedám. K jídlu si tady můžete dát téměř cokoliv – turecká jídla, saláty, ryby… věřte, že si tady každý vybere. Já většinou nevím, co dřív, jejich nabídka je opravdu bohatá.
Když nám konečně trochu vytrávilo, jdeme na dezert do Mado. Já si dávám kozí zmrzlinu s kusy mandlí, slazenou pouze medem, a to vám byla dobrota! Budete-li v Istanbulu, určitě do Mado zajděte. Pobočky mají téměř všude, takže na ně nejspíše několikrát narazíte. Kromě zmrzliny mají také turecké dezerty, snídaně nebo obědy. My sem ale chodíme jen na zmrzku a dezerty.
A to je asi pro tento den vše, potom už následovala jen klasika – procházka 🙂
Mějte se krásně!
Majda & Panda
Přečtěte si také o dalších dnech v Istanbulu: