Tento den opět není výjimkou a my vstáváme neskutečně brzo ráno. Už o půl třetí!! Říkala jsem si, jestli má vůbec cenu jít spát… Jediná výhoda je, že se stačí obléct, vyjít před hotel, sednout si do autobusu a můžete ještě trochu dospávat. I když to samozřejmě není ono, postel je prostě postel. Takže ve 3 ráno vyjíždíme z Hurghady do Káhiry, cesta trvá asi 5 hodin.
Káhira je nejlidnatější město Afriky, má přibližně 12 000 000 obyvatel, avšak počítáme-li také aglomeraci, dostaneme se na číslo kolem 22 000 000 obyvatel. Ve městě je prý i metro, kterým jsme my bohužel nejeli (ráda jezdím metrem v cizích zemích, máte to taky tak? :)).
Naše první zastávka v Káhiře je v Egyptském muzeu postaveném v roce 1902. Ještě před vchodem jsme museli odevzdat veškeré fotoaparáty, a tak bohužel nemám žádnou fotku. Muzeum bylo obrovské, což je trochu utrpení pro člověka, který muzea nesnáší, zvlášť, když jde s člověkem, který muzea miluje a u všeho stojí sto milionů let (můj brácha). V přízemí jsou exponáty ze Staré říše, výše pak exponáty z Nové říše. Chvíli jsme chodili s Georgem, který nám k exponátům něco povídal, poté jsme měli asi dvouhodinový rozchod. Pokud se sem chystáte, pak se můžete těšit na zdobné předměty, šperky, sochy, pár mumií, nádherně zdobené kočáry, kufry, ale třeba i na Tutanchamonovu skládací postel, kterou používal při cestování. Přiznám se, že ačkoliv jsem většinu muzea jen proletěla, tady jsem docela zpozorněla. Přeci jenom koukat na věci, které používat sám Tutanchamon, je docela zážitek.
Jinak, v muzeu jsou naštěstí i lavičky, takže když mě to už opravdu nebavilo, šla jsem si při čekání na bráchu sednout (a maminka se často velmi ráda přidala).
Sraz byl před muzeem, které je samo o sobě krásné i z venku. Leží na jednom z hlavních náměstí, Náměstí Osvobození. Dostali jsme zpátky foťáky a hurá do autobusu.
Naše další zastávka byl oběd (bohužel, blog jsem ještě neměla, takže nemám žádnou fotku). A po obědě jsme jeli kam? No do Gízy na pyramidy!! Tak na to jsem se těšila snad nejvíc z celého zájezdu. Čekali jsme davy lidí, ale opět u pyramid nebyl téměř nikdo. Pár turistů, velbloudářů, prodejců a my. V Gíze je 9 pyramid, přičemž ty menší sloužili jako hroby manželek faraonů. Největší je Chafuova (nebo také Cheopsova) pyramida. Nejdříve jsme jeli od pyramid dál, abychom měli možnost se s nimi vyfotit, a až poté jsme k nim přijeli blíže. To bylo úplně super – po pyramidách jsme mohli šplhat a chodit, jak vysoko jsme chtěli. Poté jsme měli možnost pyramidy navštívit. George nám dal na výběr – buď velkou pyramidu, nebo menší. Také ale zdůraznil, že v pyramidách téměř nic není, prostory jsou stejné v menší i ve větší, a že když už tedy chceme jít, tak stačí ta menší. Nikdo z účastníků zájezdu nešel, ale my jsme si říkali, že když už jsme tady, tak se dovnitř podíváme, i když tam nic není. A dobře jsme udělali! Vybrali jsme si tu menší šli dovnitř. Mimochodem, opravdu to nedoporučuji klaustrofobikům. Dovnitř jdete strašně úzkou uličkou a uvnitř je to také nepříjemně malé. A George měl pravdu. Opravdu tam nic není. Ale víte, proč jsme neprohloupili? Protože jsme byli v pyramidě, která ještě před pár lety byla naraná turisty k prasknutí, úplně sami. Kromě mě, bráchy a mamky tam prostě nikdo nebyl. Takže celá pyramida byla na hodinu jen a jen naše!!! Normálně je tam focení zakázané, ale když to přeci byla naše pyramida, vyfotili jsme si pár fotek. V pyramidě to samozřejmě nikdo nehlídal, když tam nikdo nebyl, ale báli jsme se, aby tam nebyly kamery.
Po pyramidách jsme se vydali k nedaleké Velké sfinze, která je také ve městě Gíza. Tady jsem vzpomínala na film Asterix a Obelix, který jsem jako malá milovala, a byla jsem šťastná, že to konečně vidím na vlastní oči. Opět jsme si vyfotili několik fotek a pokračovali jsme do výrobny na parfémy. Tam mě to opravdu bavilo – dali nám očuchat několik vůní, vysvětlili přesný rozdíl mezi parfémem a toaletní vodou a celkově to bylo příjemné.
Po parfumérii nás už čekala jen cesta zpátky do Hurghady. Abych řekla pravdu, moc mě mrzí, že jsme na Káhiru neměli víc času. Chtěla bych ji poznat blíž než jen z autobusu, chtěla bych se tam procházet. Tak se tam snad ještě někdy vrátím.
Jinak, Káhira je na severu Egypta, takže tam bylo chladněji, než v ostatních městech, které jsme doposud navštívili. Na konci dubna tam sice bylo kolem 30 stupňů, ale když jste si už zvykli na čtyřicítky, je vám najednou trochu zima.
Poslední den jsme v Hurghadě relaxovali u bazénu a na pláži. Takový prostě typický relaxační den, který si jistě dokážete představit, a proto o posledním dni psát nebudu. Jen vám povím – byla jsem moc ráda, že se konečně můžu opalovat a neberu antibiotika. Ale co se mi nestalo – špatně jsem si rozetřela krém, spálila jsem si ruku a po zbytek léta jsem ji měla divně flekatou. No jsem prostě borec v opalování.
Poslední večer jsme se šli projít po Hurghadě, která působila opuštěně. Opět žádní turisté, ale prodejci zůstali. Tentokrát se nám nesnažili nic prodat, jen si s námi chtěli povídat a trochu zoufale se nám snažili vysvětlit, že Egypt je bezpečný a turisté se sem nemusejí obávat jet. Až mi jich bylo docela líto. Jeden z prodejců nás pozval na čaj – docela jsme se báli, ale nějak se nedal odbýt, a tak jsme s obavami šli. Ukázalo se, že obavy byly zbytečné. Prodejce nám udělal výborný čaj a opravdu si s námi chtěl jen povídat. Byl milý a povídal nám o svém životě a rodině. Už na začátku jsme ho upozornili, že si u něj nic kupovat nebudeme, což nám samozřejmě odkýval. Když jsme se zvedali, tak i když byl po celou dobu velmi milý, měli jsme obavy, jak bude reagovat, když jen tak odejdeme bez ničeho. A opět úplně zbytečně. Hezky se s námi rozloučil, dal nám vizitku a řekl nám, ať se u něj zase někdy stavíme na čaj.
Další den jsme opět vstávali velmi brzy a už ve 4 ráno jsme byli na letišti. Kolem jedné hodiny už v Praze.
A to je z Egypta vše. Plavbu po Nilu mohu opravdu jen doporučit. Během krátkého času jsme toho viděli hrozně moc. Jen té Káhiry trochu lituji, ale na druhou stranu – jinak by to asi zorganizovat nešlo. Nebo šlo, ale pak bychom neviděli jiná místa. Takže já doufám, že se sem zase brzo vrátím.
Mějte se krásně.
Majda & panda
Přečtěte si také o dalších dnech v Egyptě:
Majdo, díky za inspirativní článek. Je nejen poutavě napsaný, ale také doplněný krásnými fotkami. 😚