Druhý den máme budíka na půl šestou ráno, na snídani jdeme v 6 a už v 6:30 máme sraz s ostatními účastníky zájezdu. Každý den vstáváme brzo, abychom vše viděli ještě před tím, než začne to úmorné vedro. Brzo ráno bývá většinou kolem 25 stupňů, kolem 12 už bylo téměř 40.
Z naší lodě nasedáme do lodičky, která nás bere na západní břeh do Města mrtvých. První zastávka byla v Údolí králů, což je hlavní pohřebiště vládců Nové říše. Celou cestu nám průvodce George vypráví o historii velmi poutavým způsobem. Často se mi stává, že mě průvodci nudí a vlastně mě ani nezajímá, co říkají. U těchto průvodců udržím pozornost stěží pár minut. George nám ale o všem povídá tak hezky, že se celý den snažím stát v první řadě, aby mi něco neuniklo. Tedy až na pár krizových chvil, které jsou způsobené horkem, mojí zvýšenou teplotou a celkovou únavou z nemoci antibiotik, které během cesty bohužel beru.
V Údolí králů je tuším něco přes šedesát hrobek, přičemž otevřených je vždy jen 12 (otevřené hrobky se střídají, vždy jsou otevřené jiné). Navštěvujeme 3 z nich, George nám doporučil ty momentálně nejzajímavější. Mezi otevřenými hrobkami je i hrobka Tutanchamona. Ta nám ale není doporučená, jelikož faraon zemřel mladý, a tak jeho hrobka není ozdobena tak hezky, jako jiné. Na doporučení tedy navštěvujeme hrobku Ramesse II., královny Teje a Thutmose III. Bylo velmi zajímavé se v hrobkách procházet, ale v podstatě tam nic není.
Nevím proč, ale nemohu odsud najít žádné fotky. Většinou je focení uvnitř zakázané, tak možná bylo i v údolí králů, protože je divné, že nemám ani jednu.
Po Údolí králů pokračujeme do alabastrové dílny, která je skvělá, chcete-li si domů přivézt nějaké suvenýry. Hned na úvod nám pánové ukazovali, jak sošky vyrábí. Přitom si hezky zpívali, vysvětlili nám rozdíl mezi soškami z alabastru a mezi napodobeninami ze sádry, které se vám prodejci snaží na každém rohu prodat, a dokonce i uměli pár slov česky! Bylo prostě fajn je sledovat 🙂 Takže ani my jsme neodolali a koupili jsme si pár drobností. Já s mamkou jen náramky a brácha dvě sošky pro kamarády. Samozřejmě nám zabralo skoro půl hodiny smlouvání ceny, opět fakt zábavička.
Následoval Zádušní chrám královny Hatšepsut, jediné ženy starého Egypta s titulem faraóna. Dorážíme sem chvíli po desáté a teplota nám už docela rychle stoupá, během chvíle je kolem čtyřiceti stupňů. Chrám mě uchvátil, stejně jako Georgovo povídání o královně (škoda, že jsme tam byli už před rokem a moc si toho z jeho řeči nepamatuju 😀 ale bylo to zajímavé :)).
George nám ukazuje asi desetileté fotky památek v Egyptě, kdy se to jen hýřilo turisty a byla tady hlava na hlavě. Musel to být fakt děs, v tom vedru. Naštěstí pro nás jsou ale momentálně památky téměř prázdné, a to díky obav lidí z terorismu. My si tedy můžeme vše v klidu prohlédnout a vždy najdeme místečko ve stínu, kde si můžeme chvíli odpočinout od pařícího slunce. Maminka si představovala, že vyjdeme kopec k Údolí královen, když ho ale viděla naživo, tak od nápadu v tom horku hodně rychle upustila. George nám ale říkal, že pořádá i soukromé zájezdy například pro páry, se kterými tuto cestu opravdu podniká. Také ale upozornil, že to je většinou v zimě, kdy není takové horko (znovu připomínám, že my jsme do Egypta jeli v dubnu). Prohlídka nám zabrala kolem hodiny.
Přáním jednoho z účastníků zájezdu bylo navštívit chrám Medinet Habu, který nebyl v plánu. Jelikož to nebyla taková zajížďka, všichni účastníci zájezdu souhlasili a George i náš řidič byli velmi ochotní a ve všem se nám snažili vyhovět, jeli jsme. Během pár minut jsme si vyfotili několik fotek a pokračovali jsme v jízdě k Memnonovým kolosům, což jsou dvě sochy zpodobňující Amenhotepa III., které se tyčí uprostřed obdělaných polí. Opět se během pár minut vyfotíme, nasedáme do autobusu a jedeme zpět na loď, kde si konečně dáváme oběd. Co jsme v Egyptě jedli, si už tolik nepamatuji. Blog jsem ještě neměla, a tak nemám jedinou fotku jídla. Většinou to ale byly nějaké arabské klasiky, zelenina, ryby či kuře. Pamatuji si, že kamkoliv jsme přišli (do hotelu, alabastrové dílny, atd.) nás vítali výborným a hlavně osvěžujícím ibiškovým čajem (podával se studený).
Po obědě relaxujeme, jdeme k bazénu, který máme na lodi, ale já se snažím držet kvůli antibiotikům ve stínu. Fakt smůla, těšila jsem se, jak se hezky opálím, ale co se dá dělat.
V 19:30 jsme měli sraz s Georgem, který nám opět povídal spoustu zajímavostí o Egyptě i o naší lodi. Poté jdeme na večeři, kde nám George ukazuje ovoce guava. Vypadá jako malá hruška, po rozkrojení připomíná citron a působí příznivě na střeva (kdyby někdo měl střevní potíže).
Myslím, že jsem se tento večer pokoušela připojit na internet, ale bohužel ne moc úspěšně. Na lodi je wifi placená, a ještě k tomu téměř nefunguje. Asi deset minut telefonuji přes WhatsApp s Hakanem, ale strašně se to seká a nakonec mě to odpojí úplně. Půl hodiny s wifi bojuji, pak se vzdávám a jdu úplně vyčerpaná spát.
P.S. Já Viber sice už nepoužívám, ale pokud někdo ano, tak vám radím stáhnout si do Egypta WhatsApp. Viber v Egyptě bohužel nefunguje.
A to je pro dnešek vše 🙂
O dalších dnech v Egyptě si můžete přičíst zde:
Majdo,moc hezké povídání. Připadám si jako bych tam byla s Tebou.😎
To je super, mockrát Vám děkujeme 🙂