Jak jsem již psala v předchozím díle o Krétě (článek zde), po prohlídce kláštera Selinari jsme pokračovali do pobřežního města Ágios Nikólaos. Jedná se o hlavní město jedné ze čtyř regionálních jednotek Kréty, Lasithi. Podle naší průvodkyně je Ágios Nikólaos nejmenší, ale také nejkrásnější hlavní město na Krétě. Jelikož se však jedná o jediné město, které jsem tam viděla, nemohu to posoudit. Můžu jen říct, že se jedná o docela hezké městečko, které máte za chvilinku prošlé. Měli jsme rozchod na necelé 2 hodiny, z toho jsme půl hodiny s maminkou seděly v kavárně, a přesto jsme vše důležité viděly.
Každopádně po příjezdu do města nás průvodkyně zavedla do jednoho z obchůdků, kde nám ukázala místní produkty. Kromě těch pár drobností, o kterých se nebudu zmiňovat, jelikož je najdete kdekoliv v Řecku či v jiných státech jihovýchodní Evropy, jsme si koupily čaj dictamon, což je výhradně produkt z Kréty. Samozřejmě je super zdravý (pomáhá např. na bolesti břicha), ale jak jsme později zjistily, není moc chutný.
Jednou z hlavních atrakcí v Ágios Nikólaos je jezero Voulismeni, které leží uprostřed města. Takže jsme to tam šly omrknout, vyfotit a hurá do restaurace Twins, kde dělají freddoccino. Restaurace je přímo u pobřeží, takže je z ní nádherný výhled na moře. A co že je to freddoccino? Prý je to místní specialita, a to ledová káva s čokoládou. Bylo to dobré, ale je to v podstatě čokoládový milkshake s trochou kávy.
A po freddoccinu zpátky na loď směr ostrov Spinalonga. Cestou nám na chvíli zastavili, abychom se mohli koupat v moři, ale já jsem nešla. Jsem na tohle hrozná citlivka, jednak jsem se trochu bála (plavat samozřejmě umím, ale když si představím tu obrovskou hloubku a ryby pod sebou, je mi nějak blbě) a jednak na lodi nebyla sprcha. A já nesnesu být celá slaná od mořské vody, dát si na to oblečení a zbytek dne být ulepená. Každopádně loď stála jen asi půl hodiny, což docela šlo.
A čím je zajímavý ostrov Spinalonga? Od 13.-17. století to byla pevnost Benátčanů, která byla považována za nedobytnou. V roce 1645 se jí ale zmocnili Turci a až v roce 1898 dostala Spinalongu Kréta. Od roku 1903 zde bylo zřízeno leprosárium. Ze začátku tady byli opravdu špatné podmínky, malomocní sem byli dovezeni a násilně odtrhnutí od svých rodin. Jak nám ale průvodkyně řekla, časem se vše zlepšilo a na ostrově byl normální život, i když lidé byli nemocní. Probíhaly zde svatby, rodily se děti, měli k dispozici i školu či nemocnice. Někteří malomocní se dokonce vyléčili, odešli z ostrova a žili normální život. Zajímavé je, že leprosárium bylo zrušeno až v roce 1957, kdy byli poslední malomocní převezeni do nemocnice v Athénách. Někteří se tam vyléčili a pokračovali ve svém životě. Ještě zajímavější mi ale přijde fakt, že cca padesátiletý manžel naší průvodkyně znal 3 osoby, které byly na ostrově a z lepry se vyléčily. Prý s nimi žil ve stejné čtvrti, když byl malý.
Každopádně na ostrově toho v podstatě moc není. To, co uvidíte z lodě, uvidíte i po vstupu na ostrov. Nic víc, nic míň. Takže pár zbořených baráčků a hradby. Ale výhled na nádherně modré moře je z ostrova úžasný! A roste tam kaktus opuncie, který nám průvodkyně doporučovala si natrhat. Chutná jako ovoce – něco mezi mangem a hruškou. Pokud se do trhání pustíte, je třeba být opravdu opatrný, jelikož má trny. Průvodkyně nám doporučovala vzít si pytlíček, zatočit s kaktusem a pak to půjde samo. My jsme to ale nezkoušely. Je totiž potřeba ho před konzumomací pořádně očistit od trnů, čehož jsme se docela bály.
Po prohlídce Spinalongy jsme nasedli zpátky na loď a během čtyřiceti minut jsme byli zpět v Ágios Nikólaos, kde jsme nasedli na autobus a jeli se podívat do výrobny na olivový olej. Cestou jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí – víte například, jaký je rozdíl mezi zelenou a černou olivou? Mně to vždycky vrtalo v hlavě, protože když jedu v létě na dovolenou, vždy jsem na stromě vidím jen ty zelené. Každopádně rozdíl není žádný. Zelená oliva se jenom utrhne dřív, než černá. Kdyby zelenou olivu nechali na stromě dýl, tak je z ní černá oliva. Rozdíly v olivách sice jsou, ale týkají se jejich velikosti, nikoliv barvy. Když si utrhnete olivu ze stromu, nedá se jíst. Je děsně hořká. Takže ji nejdříve musíte naložit do vody se spoustou soli, která z ní tu hořkost vytáhne. Dle naší průvodkyně je olivový olej na Krétě nejlepší na světě a je prý jedno, z jaké konkrétní výrobny si ho koupíte. Můžou za to 4 faktory – na Krétě je železitá půda, vlahý a slaný vzduch od moře a slunce. Olivový olej se skladuje ve tmě, a tak jsme si museli po vstupu do místnosti plné obrovských barelů rozsvítit. Dále nám průvodkyně řekla, že rozdíl mezi bio olivovým olejem a panenským olivovým olejem je minimální a prý si klidně kupujte ten levnější.
V souvislosti s olivami jsme se dozvěděli i spoustu zajímavostí o životě na Krétě. V létě se lidé živí turismem, potom od prosince do února sklízejí olivy, které následně zpracovávají. Majitelé olivovníků přivezou sklizené olivy do lisoven, kde jim z nich udělají olivový olej. Lisovnám neplatí penězi, ale tím, že si lisovny nechají 10 % vyrobeného olivového oleje a zbytky oliv. Zbytky oliv (včetně pecek) pak znovu prolisují a je z nich levný olivový olej (myšleno ne panenský), který můžete používat třeba na smažení. Takže se to na Krétě točí hlavně kolem turismu a oliv 🙂
A to je vše 🙂
Mějte se krásně!
Majda & Panda