S Hakanem jsme se sešli v 11 hodin ráno v Karlíně. Nejdříve jsme si dali kafe a potom šli konečně tam, kam jsem se těšila už skoro týden – pro kytku! Dostala jsem od Hakana plnou krabici nádherných růžových růží! Krásnější už snad ani být nemohli. A tak jsem si ji (dobře, Hakan pomáhal, protože krabice byla dost těžká – je v ní voda, aby růže déle vydržely) hrdě nesla do nového bytu, kam se snad už brzo budeme stěhovat. V bytě jsme strávili i celé odpoledne. A bylo nám moc fajn – otevřeli jsme si šampaňské, dívali se z okna na řeku, povídali si a prostě si užívali toho, že jsme spolu (a s Pandou, samozřejmě). Ven nás vyhnal až hlad (zatím nemáme kuchyň, ale její montáž nás čeká už za dva týdny – jupíí!), a tak jsme si zašli na oběd do Home Kitchen. Nebylo to nic plánovaného, prostě jsme šli tam, kde to máme nejblíž. Já jsem si dala kachnu se zelím a dýňovými gnocchi a Hakan chleba s trhaným krůtím masem. Vše bylo výborné, jen zelí mi přišlo až zbytečně moc sladké. Do Home Kitchen se ale vracíme rádi.
Po obědě (který byl mimochodem až ve 4) jsme oba museli na chvíli odběhnout za povinnostmi. Znovu jsme se sešli až na večeři, měli jsme udělanou rezervaci na devátou do Sii. Bylo to sice docela pozdě, ale jelikož jsme obědvali až ve čtyři hodiny, ještě nám nestihlo dostatečně vyhládnout. Já jsem tedy zvolila jen salát s kachnou (dvě kachny za den jsem snad ještě nikdy neměla) a Hakan měl lososa. Hakanovi jídlo chutnalo, mně můj salát taky, ale upřímně – nic, co by mě nadchlo. Jako dezert jsme si dali smaženou zmrzlinu z mučenky. To také nebylo nic zajímavého, navíc zmrzlina byla i přes usmažení tvrdá jako kámen a po vložení do úst jsem měla pocit, jako kdybych jedla kousek ledu. Prostředí Sii bylo příjemné – je to prostorná několikapatrová restaurace, přičemž v každém patře je otevřená kuchyň a vy můžete sledovat přípravu jídel. Jídlo nosili celkem rychle, vše jsme měli během chvilky na stole. Obsluha ale nic moc – náš číšník přežvykoval celou dobu žvýkačku. Takže podtrženo sečteno – jsem ráda, že jsme do Sii zašli a měla jsem možnost se tam podívat. Jídlo nebylo špatné, ale zároveň asi nemám potřebu se tam vracet.
Večer jsme ukončili procházkou na Staroměstské náměstí a potom už rychle domů – byla strašná zima!
A jaký byl váš Valentýn? Slavíte ho vůbec?
P.S. Pardon, že většina fotek je o krabici růží, ale nevím, jak vy – já takovou moc často nedostávám a byla jsem opravdu nadšená.
Majda & Panda
Přečtěte si také o našem loňském Valentýnu:
Valentýn je skvělý svátek, zažít v ten den něco úžasného, neobyčejného. Tento den, byste všichni měli oslavit s někým koho máte rádi, ať je to s manželem, partnerem, kamarádkou, kamarády, rodinou. Hledala jsem inspiraci na vybrala si
tady. Takže ho oslavím, zamilovanou snídaní a mrknu s manželem na nějaký romanticko-komediální film a užijem si ho s popkornem a šampajnským.