Proč dělat/nedělat aupair a jak na to?

Důvod, proč jsem se rozhodla jet do Španělska jako aupair byl, že jsem si chtěla zlepšit španělštinu. Myslím, že je to jeden z nejlepších způsobů, jak se naučit jazyk a poznat danou kulturu. Jste totiž se vším neustále v kontaktu – hodně se naučíte od rodiny a ostatních místních a můžete ledacos pochytit i když se děti jen dívají na televizi :). Poznáte místní kuchyni zblízka – není to jen o tom, že ochutnáváte dobrá jídla v restauracích, ale můžete se je i naučit vařit a dělat si je potom doma. Tak jsem začala s vařením já, odpoledne jsem se většinou nudila, tak jsem šla pomáhat mamince do kuchyně. Bylo to moc fajn – nejen, že jsem se dozvěděla hodně o španělské kuchyni, ale také jsme si u toho hezky popovídaly :).

Jako aupair jsem jela do Španělska celkem třikrát – poprvé na šest týdnů a podruhé i potřetí na pět týdnů. První rok to byl děs – měla jsem docela smůlu na rodinu. Měli dvě děti, šestiletou holčičku, se kterou nebyl problém, a osmiletého chlapce, který se stal mou noční můrou. Nejen, že mě neposlouchal, utekl mi v lese (ano, opravdu utekl, prostě si z ničeho nic řekl, že poběží a i přes mé volání běžel, hledala jsem ho přes půl hodiny), ale také mi několikrát začal nadávat. Když rodiče přišli domů a řekla jsem jim, co se stalo, čekala jsem trochu podpory, které se mi nedostalo. Místo toho řekli: “Víš, je to jen malý chlapec, musíš pochopit, že děti jsou občas takové,” a klukovi v podstatě nic neřekli. Můj druhý a třetí rok jsem jela k jiné rodině, která je úžasná! Mají dvě holky – osmiletou a třináctiletou. První rok byl moc fajn, ale spíše oťukávací, protože ta malá je dost stydlivá. Ovšem druhý rok je skvělý, toto píši svůj třetí týden s nimi a musím říct, že zatím si to moc užíváme :).

Pokud si teď říkáte, proč jsem se vůbec po první špatné zkušenosti rozhodla znovu dělat aupair, důvod je prostý – strašně mi to pomohlo se španělštinou. Každý rok mě hodně posunul, pět týdnů se sice může zdát jako krátká doba, ale věřte, stihnete se naučit hodně :). Pokaždé se do Španělska ráda vracím, miluji tu atmosféru, jídlo, kulturu i lidi.

Chcete-li jet na delší dobu, než já a bojíte se, že narazíte na špatnou rodinu, tak si myslím, že nebude problém rodinu během pobytu vyměnit. Jestli pojedete s nějakou agenturou, měla by to zařídit, ale i v případě, že pojedete na vlastní pěst, by to neměl být problém. Často se stane, že nějaké rodině odjede jejich aupair dřív, než byli dohodnutí (z jakéhokoliv důvodu – zdravotní potíže, něco se stane příbuzným a musí se vrátit či jiné problémy) a hledají za ni náhradu.

Akorát jedna věc, se kterou počítejte, když si budete hledat rodinu – často píšou, že žijí v Barceloně (nebo v jiném městě), ale přímo v Barceloně bydlí tak jedna rodina z deseti. Ostatní bydlí v okolních vesničkách, třeba hodinu, hodinu a půl od daného města. O víkendu si do Barcelony snadno zajedete, ale přes týden, kdy končíte s dětmi v 5-6 hodin, se pak docela nudíte. Ve vesnici není moc kam jít a často tam bydlí pouze rodiny s dětmi, takže kamarádi se tam také snadno nehledají 🙂

A teď něco málo k tomu, jak vypadá takový běžný den. S dětmi jste většinou (záleží na rodině) od 9 nebo 10 hodin ráno do pěti až šesti hodin večer (než se rodiče vrátí z práce). S dětmi samozřejmě hrajeme hry, děláme úkoly, procvičujeme angličtinu (to je většinou hlavní důvod, proč ve Španělsku chtějí aupairky :)), kolem druhé hodiny obědváme, chodíme do bazénu/k moři a toto jedeme pořád dokola :). S holkami si každý rok děláme rozvrh – vypadá v podstatě jako ve škole, máme tam činnost na každou hodinu. Nějak striktně se ho nedržíme, je to spíše proto, abychom se nikdy nenudily. Když máme například v pondělí ve tři na programu karaoke, ale nechce se nám zpívat a raději bychom šly do bazénu, tak prostě jdeme :). Dále na našem programu najdete: malování, Wii, tanec, beauty (namalujeme se, oblékneme si šaty a potom se půl hodiny fotíme, abychom měly památku), každý čt chodíme do knihovny, sportovní šerm (přes deset let se mu věnuji, tak ho máme na programu v pátek), četba, stolní hry, siesta po obědě, pečení, nebo psaní blogu (píšeme si blog v aj – je to hezká památka a holky si tak procvičí jazyk). Víkendy bývají volné, můžete je buď trávit s rodinou, nebo si někam zajet, je to na vás 🙂

Platu se říká kapesné a ve Španělsku se to pohybuje od 50 – 100 euro na týden, nejčastěji podle mě platí 60, hodně rodin i 70. S rodinou, která nabízela 100 euro jsem se snad setkala jen jednou. Kapesné dostanete vždy na konci týdne v pátek. Jedete-li do jiné země, než je Španělsko, například do Velké Británie nebo Německa, kapesné bude pravděpodobně vyšší. Letenku si hradíte sami, rodina vám kromě kapesného poskytuje ubytování u nich doma (dostanete svůj pokoj) a jídlo.

Co se týče domácnosti, tak pokud nejste domluvení jinak, většinou si uklízíte jen po sobě (svůj pokoj, po jídle nádobí, přes týden pomůžete dětem uklidit hračky, se kterými si ten den hrály). Vařit také nemusíte, nám vždy maminka jídlo připraví a my si to jen ohřejeme, případně doděláme nějakou drobnost.

Rodinu mám pokaždé poblíž Barcelony. Vždy jsem ji našla na stránkách aupairworld.com (kde můžete případně najít i náhradní rodinu, pokud si s tou první nesednete :)). Občas se mě lidé ptají, jestli jsem se nebála, ale podle mě je to bezpečné. Před tím, než za rodinou pojedete si skypujete a píšete, takže by se nemělo stát, že přijedete k nějakému vrahovi 🙂

Pokud se chcete na cokoliv zeptat, neváhejte mi napsat 🙂

Comments

comments