V noci jsme ani jeden pořádně nespali. Já nesnáším polštáře ve Španělsku, jsou strašně úzké a pokaždé, když jsem ve Španělsku byla jako aupair, jsem toho kvůli nim moc nenaspala. Každopádně hlavní důvod, proč jsem nemohla spát, byl, že mě neuvěřitelně bolelo v krku. Bylo to, jako kdybych tam měla nože. Budíme se brzo ráno (bez budíku), já nemůžu mluvit a je mi špatně. Oblékáme se, jdeme na snídani a po snídani máme sraz s tátou ze Španělska, u kterého jsem byla jako aupair. Strašně jsem se na něj těšila, ale bylo mi tak blbě, že jsem přemýšlela, že to zruším. Nakonec jsme se sešli hned po snídani a já jsem to trochu rozmluvila. Setkání bylo moc fajn, škoda, že jsem se nemohla vidět s celou rodinou. Ale bohužel přes týden pracují a chodí do školy, holky ještě k tomu měli ve škole spoustu testů a maminka za mnou chtěla přijet, ale nakonec taky nemohla. Tatínek naštěstí pracuje v Barceloně, a tak se za námi chvíli stavil. Jet do Barcelony jsme si s Hakanem rozmysleli asi před 2 týdny, takže pochopitelně už měli program a my jsme k nim domů taky nejeli (bydlí asi 1 hodinu od Barcelony), protože jsme v Barceloně měli jen 2 dny. Tak snad se uvidíme příště.
Po setkání jsme se šli projít, klasicky přes ulici Passeig de Gracia, kde jsou mimochodem oba Gaudího domy, na Plaza de Cataluna. Odtud jsme se vydali do nedaleké katedrály (nikdy nevím, jak se jmenuje) a já jsem byla šťastná, že mě hlídač pustil dovnitř, protože jsem měla docela krátké šaty (musíte mít alespoň krátké rukávy a šaty pod kolena). Ovšem během pěti minut ke mně přiběhl druhý hlídač a vyhodil mě, že prý mám mít delší šaty. Mohli by se domluvit, chlapci. Ale co, vnitřek si stihli prohlédnout, tak ho posloucháme a jdeme ven.
Následuje opět naše klasická cesta – po La Ramble k Marině a odtud se tentokrát vydáváme vlevo do parku Parc de la Ciutadella. Tenhle park miluji, je opravdu nádherný a řekla bych, že je hezčí než Gaudího Park Guell. Navíc se sem dá snadno dojít pěšky a není tam žádné vstupné nebo fronty. Zajít sem můžete na piknik nebo se kouknout na tu nádhernou a úžasnou fontánu, která mě vždy uchvátí. Hned vedle je zoo, kde jsem nikdy nebyla, ale pokud máte děti nebo rádi zvířata, může to být fajn. U východu z druhé strany parku je Arc de Triomf (Vítězný oblouk). Vracíme se stejnou cestou zpátky (pokud tudy taky půjdete a přepadne vás, stejně jako nás v létě, cestou hlad, udělejte si zastávku na výbornou paellu v 7 Portes Restaurant, více o restauraci a fotky menu najdete zde).
Udělali jsme si malou pauzu na hotelu a jdeme do Brunch & Cake (jupííí, mega jsem se těšila na tohle místo). Po 20 minutách čekání si konečně sedáme, ale bohužel venku. Proč bohužel? Byla docela zima, foukalo a celkově to vypadalo, že bude každou chvílí pršet (nepršelo). V Brunch & Cake dělají snídaně (/brunche) po celý den. Co jsme si dali a kompletní menu najdete zde.
Po jídle jdeme zpět do hotelu a odpočíváme. Teda spíš já na hodinu padám do postele a spím jako zabitá. Přes den mi naštěstí krk trochu povolil, ale jelikož jsme ani jeden v noci nespali a já jsem byla celkově unavená z nachlazení, malá pauzička přišla vhod. Jinak, krk mi sice povolil, že jsem mohla mluvit, ale řeknu vám, promýšlela jsem každé slovo, abych nemusela říct ani jedno navíc. A to je docela otravný, když jste z každé druhé věci, kterou cestou vidíte, nadšení a chcete si povídat. Ale co se dá dělat.
Aspoň trochu odpočatí vyrážíme opět do ulic. Jdeme si naši klasickou trasu a když nám vyhládlo, směřujeme to na tapas tentokrát do La Pepita, kam jdeme poprvé. A odcházíme plní a nadšení. A taky trochu opilí, protože jsme tentokrát vyzkoušeli i sangrii. Nevím, jestli je to námi, protože normálně moc nepijem, nebo je sangria opravdu tak silná, ale pokaždé nám stačí velmi málo a máme dost. Více se, opět a nečekaně, dozvíte v článku o jídle.
Cestou na hotel se k Hakanově radosti stavujeme v knihkupectví, kde si víc než půl hodiny nadšeně listuji kuchařkami.
Možná se vám naše dny zdají trochu jednotvárné – procházka, jídlo a hotel pořád dokola, ale věřte, Barcelona je velká a než projdete vše, co jsem vám výše popsala, máte celý den pryč. A to jsme v Barceloně byli několikrát, takže víme kudy a nemusíme nic hledat na mapě. A když je vám blbě, jako mně, jste rádi, že vůbec jdete (a mluvíte).
Tak krásný den!
Majda & Panda
Přečtěte si také o našem prvním dni v Barceloně: