Nová místa, Pastacaffé, Kavárna Místo

Dnešek byl opravdu nádherný, i když nezačínal moc dobře. Ráno máme chuť na pořádnou snídani, a tak směřujeme do Esky. Bohužel mě nenapadlo, že je tam potřeba rezervace, a tak máme smůlu, samozřejmě je plno. Přišli jsme kolem 10:30 a volno prý je až od 12:30. Máme fakt hlad, a tak se hned otáčíme a jdeme zkoušet štěstí jinam. Jenom moc nechápu, proč si v Esce nešlo sednout venku, kde bylo volno. Respektive to šlo, ale prý tam neobsluhují a jde si tam dát maximálně kávu a možná nějaký dezert (fakt super, když chceme snídat). Každopádně tam nakonec máme rezervaci na zítra, jestli tam ale opravdu půjdeme, ještě nevíme, protože dneska jsem měla dvě velké snídaně a zatím mám chuť spíš na něco lehčího 🙂
V Karlíně jsme honbu na snídani vzdali, Můj šálek kávy byl tradičně plný a v bistru Proti Proudu jsme to ani nezkoušeli, chtěli jsme tam minulý týden a taky bylo úplně plno (to mě ale napadlo udělat rezervaci, a tak jsme to aspoň zjistili dopředu a ušetřili si cestu :D). Takže jsme se vydali do Pastacaffé, jupííí. Byla to naše druhá návštěva a pokaždé jsme byli nadšení. Cestou tam jsem si říkala, že bych si dala vajíčka, ale taky croissant. Měla jsem chuť na obojí, a tak mě moc potěšilo, když jsem v menu našla Snídani Tonino, ve které byl croissant, marmeláda, máslo, sýr Grana Padano, vejce na měkko a toast. Hakan měl omeletu s rajčaty, bazalkou a sýrem stracciatella. Oběma nám moc chutnalo, přes hodinu jsme si vychutnávali snídaně, ranní kávy a příjemného prostředí. Bavili jsme se sice o trochu depresivních(/nebo radostných, záleží na názoru:)) tématech – jestli něco je nebo není po životě, co by asi tak mohlo být po smrti, o existenci UFO a boha a podobná zábavná témata. No, asi to znáte, o tomhle se dá bavit do nekonečna 😀 Ale zajímal by mě váš názor na tato témata, každý si totiž myslí něco trochu jiného a je celkem zajímavé se dozvídat o názorech ostatních 🙂

Po snídani se po dlouhé době vydáváme přes Karlův most na Pražský hrad. Krásně nám svítí sluníčko, a tak s chutí makáme do kopce. Kocháme se výhledem na Prahu a následně se vydáváme směrem Loreta, což je pro nás neobvyklá trasa. Většinou jdeme z Malostranského náměstí nebo z Malostranské a zpátky, k Loretě jsme šli jen jednou na našem druhém rande. A řeknu vám, bylo příjemné po dlouhé době změnit trasu. Zalíbilo se nám to tolik, že jsme pokračovali na Letenské sady (je tam opravdu nádherný výhled, zvlášť když je tak hezké počasí, jako dnes), prošli jsme se parkem a nasedli na tramvaj do Dejvic. Kolem Letenských sadů ani Dejvic se obvykle nepohybujeme, ale řekli jsme si, že když už objevujeme (pro nás) nová místa, tak pořádně 😀 Vzpomněla jsem si, že v Dejvicích chci vyzkoušet jednu kavárnu, a jelikož nám už od snídaně vyhládlo, bylo jasné, že navštívíme Kavárnu Místo. Nakonec jsem zjistila, že jsem tam už asi před půl rokem byla, ale úplně jsem na to zapomněla. Taky se vám to stává? 😀 Každopádně pokaždé jsem zde byla moc spokojená – dobré jídlo, příjemné prostředí, co víc si přát. A protože jsem ten snídaňový milovník, dala jsem si k obědu anglickou snídani. Vždy nad ní ráno přemýšlím, ale nikdy si jí nedám, protože váhám, jestli bych po ránu zvládla vajíčka, fazole, slaninu a houby. Takže jsem využila příležitosti a dala jsem si tu dobrotu k obědu. Hakan si dal krůtí sendvič a smál se, že by ta jídla měla být spíš obráceně.

Když jsme dojedli, bylo teprve půl čtvrté a mně se nechtělo domů, když tak krásně svítí sluníčko. A tak nasedáme do tramvaje a jedeme na Náměstí Republiky. Procházíme se až na Náplavku a teprve kolem 5 jsem spokojená a můžeme jít domů. Možná se to nezdá, ale ušli jsme toho docela hodně 🙂

Tak se mějte krásně, užijte si neděli a zajděte na nějaké krásné místo, kde jste dlouho nebyli 🙂

Majda & panda

Comments

comments