V tomto díle Panda opět popíše své zkušenosti v pěti různých podnicích. Tentokrát je to spíše o tom, kam na snídani nezajít, než zajít, ale myslím, že psát by se mělo o všem, ne jen o těch fajn místech. Třeba se někdo z vás rozmýšlí, zda zajít tam nebo raději jinam, a tak pro ulehčení vašeho rozhodování je zde tento článek. Samozřejmě, každý může mít jiný názor, ale tady je ten můj. Pokud s ním nesouhlasíte, klidně mi dejte v komentářích vědět. Třeba to bude zrovna váš komentář, který někomu usnadní rozhodování, zda místo navštívit, či ne.
Takže o jakých podnicích bude tentokrát řeč? Pastacaffé, Eska, Summa Cum Laude, VisitInn Cafe (novinka na Palmovce) a The Farm Letna. U všech podniků najdete vyfocené kompletní menu, u většiny i fotky prostorů, abyste si snáze udělali o místě představu. Příjemné prostředí je také velmi důležité. Dozvíte se, zda potřebujete rezervaci, jaká je obsluha, jak nám chutnalo jídlo a všechny naše postřehy a zážitky z míst.
Pokud hledáte více inspirace, přečtěte si i první díl “Kam (ne)zajít na snídani v Praze”. Rozebíráme tam Herbivore, Marthy’s Kitchen, Můj šálek kávy, Coffee room. a Cacao. Odkaz na článek je zde.
14.10. vyšel třetí díl, ve kterém si můžete přečíst o lívancovně DenNoc, o Monolok cafe, Mezi srnky, SmetanaQ Café & Bistro a Cafe Letka. Odkaz na článek je zde.
1) Pastacaffé (Vodičkova 676/8, Praha 1 – Nové Město)
Pastacaffé je jednou z restaurací z řetězce Ambiente a patří bezesporu mezi má nejoblíbenější snídaňová místa. Nikdy jsem zde nebyla zklamaná, a to z několika prostých důvodů – obsluha je milá, prostory jsou příjemné a prostorné, takže nemáte stísněný pocit a rozhodně se vám nestane, že přijdete a nemáte si kam sednou. Ano, je to tak, většinou (alespoň ráno) je zde poloprázdno, takže rozhodně nemusíte řešit rezervaci či sem jít s obavami, zda si vůbec sednete.
Co se týče jídla, tak na své si zde přijde úplně každý. Milovníci sladkého, slaného, vajíček, či zdravého jídla, všichni si snídani vyberou a budou spokojeni. Když jsme sem šli podruhé, cestou jsem přemýšlela, co si dám. Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se prostě nemohla vůbec rozhodnout. Nevěděla jsem ani, zda mám chuť na sladké či na slané. Říkala jsem si, že mám chuť na croissant s máslem a marmeládou, ale vajíčko by bylo taky fajn. Vůbec by mě nenapadlo, že to někde dají na jeden talíř. Ale měla jsem štěstí – v Pastacaffé mají totiž snídani Tonino, ve které je croissant, marmeláda, máslo, sýr Grana Padano, vejce na měkko a toast. Co dále jsme si dali najdete, včetně kompletního menu, na fotkách níže.
Joo, vlastně ještě dvě důležité věci je třeba zmínit – snídaně mají do 12 a kromě pobočky ve Vodičkově ulici mají ještě jednu v ulici Vězeňská 1, Praha 1. Nikdy jsem tam nebyla, ale snad by vše mělo být stejné.
2) Eska (Pernerova 49, Praha 8 – Karlín)
Eska je na druhém místě, ale nenechte se zmást, rozhodně nepatří mezi má oblíbená snídaňová místa. Je to restaurace spojená s pekárnou, opět ze stejného řetězce Ambiente, a byli jsme zde dvakrát – poprvé ze zvědavosti, proč je kolem toho takový povyk, a podruhé z nouze (měli jsme fakt hlad a Eska je jedno z mála snídaňových míst v Karlíně. Můj šálek kávy byl narvaný a bistro Proti Proudu zavřené.).
Prostředí Esky je velmi příjemné, prostorné, světlé a provzdušněné, obsluha je milá. Z jídla tam ale nadšení nejsme. Nebo aspoň ze snídaní ne. Poprvé jsem si dala snídani Pekař, ve které je chleba, loupák, bublanina, smetánek, marmelády a kefír (který mi zapomněli přinést). Nebylo tomu co vytknout, ale nijak nadšená jsem nebyla. Ani jejich slavný chleba to nezachránil. Hakan si dal palačinku se zavařeninou a tvarohem a taky nic moc. Navíc byla děsně sladká. Po naší první návštěvě nám jídlo nepřišlo ničím zajímavé a ani nám moc nechutnalo. Proto jsme se rozhodli, že se do Esky už nevrátíme. Jenže jak jsem již psala, z nouze jsme se přeci jen vrátili. Tentokrát jsme si dali oba omeletu a byla dobrá. Já tedy nejsem žádný omeletový expert, ale chutnala mi 🙂 Bohužel, stále je pro mě většina položek v menu nezajímavá a přijde mi, že je Eska přeceňována. Tedy alespoň co se snídaní týče. Takže možná sem zase někdy zabloudíme, ale Eska rozhodně není místem, kam bychom chodili pravidelně, či které bychom vyhledávali.
Jinak, do Esky chodí spoustu rodin, což jsem dlouho nechápala a až posledně mě napadlo, že je to asi kvůli její velikosti. Děti si tam často pobíhají, zvláště na příjemném posezení venku. Ale nebojte, nijak vás to při jídle rušit nebude 🙂 Je to spíš tip pro rodiny, protože spoustu kaváren je stísněných a pro návštěvy s dětmi nepraktických, zvláště, pokud máte třeba kočár 🙂
Do Esky si rozhodně doporučuji udělat o víkendu rezervaci. Když jsme sem chtěli jít poprvé, nesedli jsme si a museli jsme jít jinam.
3) Summa Cum Laude (Belgická 335/26, Praha 2 – Vinohrady)
Při pohledu na menu Summa Cum Laude jsem se nadchla a řekla, že to musíme zkusit, protože to určitě bude super. Takže jak to nakonec dopadlo? Prostředí nic moc – prostory jsou sice velké, ale působí studeně, číšnice nebyla zrovna nejmilejší a káva taky nebyla dobrá. A když říkám já, že káva někde není dobrá, tak na tom už něco bude, protože většinou to nepoznám 🙂 Tady to ale bylo zřejmé. A teď to hlavní – jídlo. Nabídku mají opravdu pěknou, no posuďte sami, Panda vám opět nafotil menu. Dala jsem si acai bowl a byla dobrá téměř jako v Herbivore (kde ji mají podle mě nejlepší), ale porce byla strašně malinká. Hakan si dal vejce Benedikt a prý byla průměrně dobrá, ale porce opět malá. Na menu můžete vidět například i croissant – to se ale podle mě spletli, měli spíše na mysli mini croissant. Takže toto místo moc nedoporučuji, už jsme se sem nevrátili a ani to nemáme v plánu.
4) VisitInn Cafe (Sokolovská 399/196, Praha 8 – Libeň)
VisitInn Cafe je nově otevřená kavárna na Palmovce. Bezesporu mohu říct, že je to to nejlepší, co na Palmovce na snídani je (pokud o něčem lepším víte, dejte mi vědět). Je ale vidět, že teprve začínají. Obsluha je milá, ale působila lehce zmateně. Ve snídaňovém menu mají pouze 5 položek a přesto mi v 10:30 nebyli schopní udělat banánové lívance. Důvod nechápu, já sama si je doma udělám za pár minut a není k tomu potřeba víc než vejce, banán, případně ovesné vločky. Takže jsem si nakonec dala chleba s jahodami, creamcheese a balsamicem. Bylo to dobré, ale opět se ukázalo, že asi ještě nemají jasno ve velikosti porcí. Na instagramu sdílí 2 velké chleby, v reálu to byly 3 mini chlebíky. Měla jsem ještě hlad. Hakan si dal croque monsieur a moc mu chutnalo. Při projíždění instagramu jsem si ale opět všimla, že jídlo není vždy stejné. Počítejte s tím, že salát Lukáše Hejlíka, který najdete mezi top příspěvky z VisitInn Cafe na instagramu, jako přílohu k jídlu nejspíše nedostanete. Projela jsem všechny příspěvky a nikdo jiný nedostal ke croque monsieur (ani k jinému jídlo) salát s granátovým jablkem, sezamem a přelitý balsamicem. Když jsem Hakanovi ukázala fotku Hejlíka a řekla mu, že měli to stejné jídlo, řekl mi, že jsem se asi spletla. Z haštegů pod fotkou je však jasné, že obě jídla jsou croque monsieur. Pro srovnání přikládám fotky. A poslední věc, kde jsem si všimla, že ještě ve všem nemají úplně jasno, byla, když nám přinesli kávu. Oba jsme měli úplně tu stejnou, ale v jedné sklenici bylo podstatně víc, než v druhé.
Co ale hodnotím pozitivně – příjemné prostředí uvnitř i venku (jen škoda, že v den naší návštěvy pršelo), příjemná (i když zmatená) obsluha, jídlo bylo dobré a v ceně snídaně je i filtrovaná káva/čaj a mošt (který jsme, když teď nad tím přemýšlím, vůbec nedostali).
Pokud sem zavítáte na snídani, doporučuji prolistovat celé menu, nejen snídaně. V nabídce mimo snídaňové menu najdete například zapečený toast, chleba s marmeládou, avokádový toast nebo chleba s arašídovým máslem.
Takže podtrženo sečteno – existuje spoustu lepších míst, ale pokud bydlíte v okolí, není to špatná možnost 🙂
Rezervace není třeba.
5) The Farm Letna (Korunovační 17, Praha 7)
Tady jsem byla dvakrát a můžu téměř na 100 % říct, že potřetí sem už nepáchnu. Poprvé jsem tady byla s kamarádkou a obě jsme si daly domácí lívanečky se švestkovou omáčkou a skořicovým tvarohem. Zní to dobře, že? No docela dobré to bylo, i když nic výjimečného. Asi bych se sem kvůli tomu nevracela. Prostředí je sice zajímavé a příjemné, ale obsluha moc milá nebyla. Navíc jsem projížděla instagram (zvláště po mé druhé návštěvě), abych zjistila, co servírují ostatním. Kromě spousty spokojených zákazníků (kteří například psali, jak výborná vajíčka Benedikt v The Farm dělají, přestože bylo již z fotky zřejmé, že jsou vajíčka převařená) jsem našla i pár takových, kteří měli stejné lívance, jako já, ale měli smůlu a dostali je buď spálené nebo naopak uvnitř nedovařené. Kuchař asi stále testuje dobu, jak dlouho lívance vařit. Když jsem projížděla jejich Facebook, našla jsem ještě více negativních příspěvků (mezi spousty pozitivními), než na instagramu. Arogance The Farm Letna mě více než zarazila. Rozhodně zde neplatí, že zákazník má vždy pravdu. Zákazník tady nemá nikdy pravdu, pokud se mu něco nelíbí. Například u jednoho negativního příspěvku, ve kterém si zákazník stěžuje na převařená vajíčka Benedikt (jupíí, konečně někdo, kdo ví, jak to má vypadat), majitelka The Farm (nebo někdo, kdo se jim stará o sociální sítě) místo omluvy arogantně odepsala, že je přeci každý má rád jinak, a že pokud se to zákazníkovi nelíbí, může chodit jinam, protože oni přeci mají spoustu zákazníků. Tak to jim gratuluji, s tímto přístupem jich (doufám!!) brzo mít moc nebudou. Je totiž tolik možností, kam zajít na DOBRÉ jídlo, že snad si lidé časem začnou vybírat jiná místa, než The Farm.
A teď – proč jsem si dala takovou práci s projížděním příspěvků na Facebooku a Instagramu? Odpověď je zde: jelikož Hakan chtěl taky vyzkoušet jídlo v The Farm, zašli jsme sem spolu na snídani (což byla má druhá návštěva). Nikdy jsem neměla takhle zkažené ráno. Dala jsem si míchaná vajíčka na chlebu s extra porcí avokáda, kterou doporučují v menu. Když mi jídlo přinesli, myslela jsem, že omdlím. Bylo na špinavém talíři, zapomněli mi tam dát pažitku a extra porce avokáda byla spíš “extra porce avokáda”. Vzhledem k malému množství avokáda a “kvalitě” chleba, na kterém vajíčka byla (použili ten nejlevnější, který je snad dostupný) je zřejmé, že jsou nejen arogantní, ale také na svých zákaznících dost šetří. Prostě “ideální místo” pro start příjemného dne. Ale vraťme se trochu zpátky – jídlo jsem jim samozřejmě odnesla zpět s tím, že mám talíř špinavý a zapomněli na pažitku. Během půl minuty jsem měla jídlo zpět s tím, že chleba byl přendaný na čistý talíř a na vajíčkách byla mini špetka pažitky. Samozřejmě bez omluvy. Přišlo mi, že si ze mě asi dělají srandu, že se mi někde zpovzdálí musí smát, ale už jsem to dál neřešila. Pro příště mám jasno – sem už nikdy.
Hakan si dal The Farm snídani, která obsahuje jehněčí klobásky (ty prý byly opravdu dobré), 2 volská oka (ta byla zespodu spálená) a červené fazolky & karamelizovanou cibulku. Celkově ani Hakanova snídaně nebyla nic moc.
Přečtěte si také 1. a 3. díl “Kam (ne)zajít na snídani v Praze”: