Tento článek se chystám sepsat už od léta, kdy jsem objevila knížku od Williama Sitwella – Dějiny jídla ve 100 receptech. Knížka mě naprosto uchvátila, ale bohužel jsem neměla čas na sepsání tohoto článku. Sitwell ve své knížce vykládá spoustu zajímavostí o jídle. Povídání začíná lety 1958-1913 př. n. l. a končí v roce 2011. Můj článek je v podstatě taková malá ochutnávka jeho knížky, můžeme ho nazvat také poznámkami, jelikož jsem si během čtení vypisovala vše, co mě zaujalo. A nyní ty největší zajímavosti chci předat i vám, případně můžete tuto sérii článků (postupně jich bude víc) brát jako tip na knížku.
- Doklady o první sladkosti pochází z Egypta z roku cca 1400 př. n. l. Jednalo se o sladké tygří ořechy, což byly lepkavé kuličky z medu, datlí, sezamových semínek a mandlí.
- Jak všichni dobře víme, první ledničky se v domácnostech začaly objevovat teprve začátkem 20. století. A tak naši předkové uchovávali jídlo zakopáváním – zakopávali maso, ryby a ovoce a vytvářeli si mapy, aby věděli, kde jídlo najít. Časem zjistili, že sůl je účinný konzervační prostředek, a tento způsob uchovávání potravy se rychle rozšířil. Jednou v zimě, když mrzlo, takhle zakopali rybu. Zapomněli na ní, a když ji o pár měsíců později znovu vykopali, tak sice puchla, ale byla výborná. No a takhle lidé přišli na marinování. Postupně k soli začali přidávat i cukr a jiná dochucovadla.
- Člověka se od zvířat odlišuje mimo jiné také vaření. Vaření zde ale není myšleno pouze v ohni, ale kulinářské umění, které vyžaduje nádoby. Dle antropologa Clauda Lévi-Strausse je pečení spíše přírodní úprava, zatímco vaření je kultura právě z toho důvodu, že vyžaduje nádoby, což jsou kulturní předměty. Využití ohně bylo tedy pro člověka převratné – učinilo z nepoživatelných potravin poživatelné (pšenice, ječmen, rýže, brambory). Strava se tak stala pestřejší a bohatší na živiny, což se projevilo také na zdraví lidí.
- Starověký Řím dosáhl svého vrcholu v době, kdy se vařily ty nejlepší a nejhutnější omáčky. Jedním z nejlepších šéfkuchařů té doby byl Apicius (žil v letech 80 př. n. l. – 40 n. l.), který napsal nejstarší dochovanou evropskou kuchařku a byl slavný právě přes omáčky.
- Ačkoliv si vynález těstovin nárokují Italové, první zmínka o nich pochází přibližně z roku 1100 z knihy marokánce Muhammada al-Idrísího.
- I psaní receptů a kuchařek se postupem času vyvíjelo. Například míry se u receptů začaly udávat až kolem roku 1420, stále se však neudávala doba tepelné úpravy.
Takže například recept na již zmiňované sladké tygří ořechy pocházející z roku cca 1400 př. n. l. vypadal asi nějak takto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar: trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle.
- Recept na mandlové mléko není vynálezem veganů v posledních několika let. Používalo se již v roce 1450 a to dokonce velmi často. Vařilo se v něm prakticky vše – od lososa po vepřové.
- Krocan dorazil k břehům Anglie v polovině 16. století. Vypadal exoticky, a tak se mu anglicky začalo říkat turkey, čili Turek, jelikož si lidé mysleli, že pochází z Turecka. Ve skutečnosti ale krocan přijel do Turecka z Mexika.
- Za matku francouzské gastronomie je považována Italka, Kateřina Medicejská (30. léta 16. stol.). Bez Kateřiny a bez Italů by Francouzská kuchyně byla ničím.
- Až do 70. let 20. století se věřilo, že je cukr zdraví prospěšný. Dříve ho dokonce prodávali v lékárnách.
Tak krásný den!
Majda & Panda